DJ Cliché si pro Vás připravil vyladěnou esej: JAK NA TANEC S RODIČI.

 Sám jsem si toho dřív nevšiml, ale ono už samo sousloví „tanec s rodiči“ pro člověka, který má rád slova a poetické vyjadřování, nese jisté kouzlo. Určitě tajemno – spousta a možná většina lidí si řekne, „proč bych tancoval se svými rodiči?“ Tanec má podle mého mínění zpravidla dvě příčiny:

1.) buď je způsoben pocitem návalu štěstí a radosti

2.) nebo je způsoben stavem naší vnitřní svobody a uvolněnosti

...potom je tady ještě 3. případ, který mnozí označují jako tanec, a s čím se dá případně podumat…

3.) tanec je způsobem pocitem povinnosti v rámci rituálu.

Já osobně tvrdím, že všechny tři varianty jsou správně. Pokud jste niterně přesvědčeni o tom, že patříte ke 3. skupině a nejde to změnit, nejlepší, co můžete udělat, je nechat volbu a provedení na někom jiném a vysvětlit mu, kam se ve Vašem případě může a nemůže vydat = promluvit si s ním o tom. Partner, maminka, táta, svědek, věštkyně, psychiatr apod. :)

 Ono je však důležité stejně tak i to, zda se spíše kloníte k 1. či 2. zmíněné variantě. A potom záleží, jak moc velkými jste hudebními fanoušky a nadšenci, a jak velcí nadšenci jsou rodiče – a konečně jak moc se Vaše stezky střetávají. A pokud máte pocit, že střetávají… špatně, mám tady i přesně pro Vás jeden za nás v této oblasti univerzální nápad ke zvážení:

 Představte si, že si v rámci předsvatebních příprav, abyste nejen Vy, ale i lidé kolem Vás, prožívali svatbu skutečně jako onen pomyslný „seriál“ namísto toho nejúžasnějšího „celodenňáku“ (je to mega romanťáro a žijete si takhle klidně víc než rok ve stavu každodenního potenciálního slavení – komu se ta představa nelíbí, ať zvedne ruku), domluvíte večeři s rodiči Vaší nejmilejší osoby a s těmi Vašimi. Klidně u Vás doma, ale jak se skončí s labužnictvím, největší kutil je poslán, aby zapojil přichystané stereo, budoucí tchyni a tchánovi se nenápadně udržuje ta správná hladinka a… pouští se muzika! A tak dál, to už snad znáte. :)

 Že jste metloši a rodiče poslouchají dechovku? Jsem si jist, že spousta z Vás by i tak – obzvlášť v případě, že se na tom vzájemně domluvíte dopředu – docenila scénář, kdy Vy ze sebe uděláte ve svých očích trochu kašpárky, a dupnete si s mamkou tu Tublatanku, pardon Mistříňanku pěkně vod podlahy, načež ještě dlouho po půlnoci s Váma takto rozhýbaní senioři sázej bomby na to nejtvrdší electro-hip-hop-divňárny, protože jste jim pomohli rozproudit v den D krev v těle tak, jak by to nedokázal nikdo jiný, včetně toho nejnaspeedovanějšího Dje. :)

 Vrátím se zpátky – pokud tedy patříte spíše k první výše zmíněné skupině, a tančíte tedy hlavně pod návalem pocitu štěstí a radosti, stačí se domluvit dopředu, vyzkoušet si na tu Hanku Zagorovou v obýváku, jak si nenechat od taťky vykloubit packu, a na premči už se jenom vznášíte. Pokud patříte k tomu druhému typu, a do tanečního módu se dostanete „kdykoli a kdekoli“, můžete být asi i trochu aktivnější – naposílat rodičům nějaké nové interprety, co by se jim mohli líbit. Ona ta propast s postupujícím věkem často není tak hrozná jako ve dvaceti. A i když se to možná nejvíc přibližuje k těm rodičům (pokud ti se drží tam, kde byli dřív) mezi tou třicítkou a padesátkou, svatba je nejvhodnější čas se pokusit aspoň výjimečně předběhnout dobu.

 Svět je plný krásné hudby, a když člověku nevyhovuje kdejaké rádio (btw. naprosto chápu), měl by do hledání občasných nových věcí nezapomínat zainvestovat kapánek času. V dlouhodobém rozměru se to duševně a tím pádem zpravidla i finančně rozhodně vyplatí víc, než jeden přesčas měsíčně navíc.

 Nakonec ještě – pro jistotu: Pokud jste od tohohle článku očekávali konkrétní seznam písniček, snad mi prominete, že by to bylo v přímém protikladu s jeho zamýšleným vyzněním. Určitě Vám ale mohu slíbit, že se tady něco podobného brzy objeví – už jen proto, že mně samotného děsně zajímá, které písničky se do té „šťastné třináctky(?)“ dostanou. STAY TUNED a ať Vás provází láska, porozumění a tanec věčný. :)